Nebývám často nemocný, ale dnes ležím v horečkách v posteli. Je přesně týden od týmového soustředění a zřejmě to s tím souvisí, námaha se musí v sílu přetavit a to pálí...
Naší základnou se na 4 dny stala útulná chaloupka v Rynolticích. Sněhem zasypané Lužické hory za humny nám poskytly vynikající podmínky pro tréninky. Každý den měl podobný rytmus, tak aby jsme jej maximálně využili. Budíček v 8 ráno byl tak akorát, vydatnou snídaní to musí začínat, přesun do hor. Do stopy. Běžky mi učarovali, svobodný pohyb bílou krajinou, můžeš si naložit kolik chceš, záleží je na Tobě. Nám to vycházelo mezi 15 až 20 kilometry. Po obědě a odpoledním relaxu přišla druhá fáze, běhání. Nevím kdy naposled jsem cítil tolik tlukot srdce, výběhy v příkrém kopci, pokolena ve sněhu, nadoraz, ty se budou určitě jednou hodit. Sprinty na fotbalovém hřišti, to už jsme jen lapali po dechu. Poklusem klus zpátky do chaloupky, večer nás ještě čekala tělocnična. Zde jsme si naordinovali kruhový trenink na rozvoj síly a dynamiky horní části těla. Vytouženou odměnou po náročném dni pak byly v místním hostinci skvěle vychlazené Svijany. Museli jsme však odolat a po jednom kousku jít spát. Zimní soustředění je dřina, tak to má být, nám se vydařila, díky všem zúčastněným, a zejména pak paní Jaroušové za její kulinářské umění. Zdraví Vás Míra.